Klientka (52 let) primárně přichází řešit potíže týkající se jejího 12letého syna s autismem a poruchami chování. Syn bývá často agresivní bez “zjevné” příčiny. Jak však postupně analyzujeme počátky agrese, odhalujeme, že maminka vůči synovi uplatňuje klasický model výchovy, který na děti s autismem nefunguje, naopak vše zhoršuje. Dítě se speciálními potřebami vyžaduje nutně i speciální přístup, který je třeba se naučit. Maminka si často stěžovala, že dítě nemá žádné normální zájmy a neumí si hrát. Autistické děti však mají velmi specifickou hru i zájmy, které rodiče často zcela přehlížejí, protože nespadá do jejich definice “normální hry” (např. házení oblečením, pozorování točící se pračky nebo poslouchání zvláštních zvuků). Autismus představuje poruchu sociální interakce, což se projevuje mnoha různými způsoby, v tomto případě např. i tím, že dítě vyžaduje maminčinu pozornost - plácne nebo právě bere její oblečení ze skříně (žádá pozornost neobvyklým způsobem), protože díky tomu maminka během chvíle přijde. Maminku toto chování vytáčí a často, když si dítě takto hraje, oblečení mu bere z rukou a okřikuje jej. Dítě však tímto žádá o pozornost - a když mu jeho předmět zájmu odebereme, ze zoufalství začne být agresivní a dostane se až do afektu (nervový “výbuch”). S maminkou jsme pracovaly na změně celkového přístupu a přijetí dítěte s jeho zvláštnostmi. Autistické děti totiž mají mnoho darů, ty však můžeme vidět jen když se na ně umíme zaměřit. Koukají na svět jinak. Když maminka přehodnotila svůj pohled na to, co je a není normální nebo co je a není přijatelné, pochopila, že pouze, když své dítě přijme takové, jaké je, se všemi odlišnostmi tak, aby se cítilo přijímáno, dítě se zklidní a afekty ustupují. Dnes už s maminkou zvládají běžně i ty náročnější situace, které u dětí s autismem nejsou výjimečné. S vhodným nastavením (hlavně rodičů) lze zvládnout vše o mnoho snadněji. Nehledě na to, že díky změně přístupu je maminka mnohem spokojenější.

Klientka (29 let) přichází za Terezou Šimečkovou, protože není ve svém životě spokojena a nedokáže určit příčinu. Bývá hodně ve stresu a několikrát prodělala panickou ataku. Klientka byla odmalička vychovávána v rodině zaměřené na výkon, vždy byla premiantkou třídy, získala červený diplom a pracovala ve velké korporátní firmě. Extrémně vysoká očekávání na sebe sama společně s velmi nezdravým sebepojetím způsobily, že klientka hluboko uvnitř věřila, že je nedostatečně hodnotným člověkem. Trávila veškerý volný čas na sociálních sítích, které jí nepříjemné stavy začaly vyvolávat nejvíce, protože vlivem srovnávání se s druhými její vnitřní nejistota rostla, až začala prožívat úzkosti častěji a častěji. Pracovaly jsme společně na klientčině sebehodnotě, objevovaly (ne)užitečnost schématu “jen když budu úspěšná, budu dobrým člověkem” a přenastavovaly mylné a destruktivní přesvědčeni o životě, druhých a sobě. Klientka po několika měsících zjistila, že její současná práce její osobnostní změně již nesedí a rozhodla se splnit si svůj dlouholetý a všemi přesvědčeními zakrytý sen a najít si práci, která jí opravdu dává smysl a přináší radost i pocit hodnoty. Panické ataky se už téměř neobjevují a když ano, získala potřebné dovednosti k tomu, aby je ustála.

Klientka (48 let) přichází s nepříjemnými psychickými stavy přecházejícími až do úzkostí a panických atak. Při odkrývání jejího životního příběhu zjišťujeme, že i když má již svou rodinu a dospělé děti, je stále nezdravě navázána na svou matku, která na ni klade velký tlak. Matka má jasné představy, jak by dcera měla žít, jak by měla správně vychovávat děti a klientka se v její blízkosti cítí zcela bezcenná a zavrženíhodná. Nikdy se neodvážila matce odporovat a napětí, které se kumulovalo, se jednoho dne projevilo panickou atakou. Klientka vyhledala pomoc v momentě, kdy začala mít strach o své manželství, které vlivem neustálého napětí a hádek velmi trpělo. S klientkou jsme prošly celou rodinnou historii aby klientka začala chápat souvislosti, porozuměla tomu, z jakého důvodu se jí v životě děly stále podobné situace, které jakoby prověřovaly, kde má své “hranice”. Postupně se naučila vnímat své vlastní kvality, poprvé dokázala popsat své tíživé myšlenky, naplno prožít své dosud nevyjádřené emoce a dokonce poprvé vyjádřit svůj názor a tím zdravě nastavit hranice bez pocitu výčitek. Naučila se také zvládat své úzkosti a nepříjemné stavy například díky technikám mindfulness. Po půlroční návštěvě dokonce s nadšením vypozorovala zlepšení hodnot krevního tlaku, s čímž bojovala již mnoho let, aniž by změnila léky. To vše dokáže, když ve svém životě dokážeme zdravě nastavit role ve vztazích.