Příběh z psychoterapie

Klientka přišla z tématem VZTAHY se staršími přehnaně starostlivmi  rodiči, kterým neuměla celý život, říct “ NE ” a to především ze strachu a pocitu viny.

Jelikož jejich nadvláda a mnohdy i negativní tlak na klientku už přesáhl meze a klientka se stále psychicky trápila, její potíže již zjištěných civilizačních chorob, se jen nadále zhoršovaly. Ano řešila fyzickou léčbu západní medicíny, ale i alternativním přístupem, ale nic nepomáhalo na psychické rovině ke klidu. Proto si také uvědomovala, že musí udělat změnu v přístupu a začít žít svůj život po svém, ale stále ji podvědomé naučené vzorce nechtěly do změn v reakcích k nim pustit.

Po 2 sezeních na psychoterapii a vysvětlení konceptu vzájemné závislosti rolí v mezilidském chování (tzv. HRANIC), ji neskutečně probudilo k pochopení, že říct NE z naučené a známé roviny obav a strachů, pochází ze zranění, které tam v dětství vznikaly. 

Po rozkličování a uvědomění nastalo přijímání bez odporu a boje, což uvolnilo napětí v těle…a světe div se…při každém dalším hovoru s nimi, začala dle doporučení daného zralého postupu, mluvit malinko jinak…

Uvědomila si, že odmítnout a stanovit hranice druhým, neznamená, že je nemá ráda, ale naopak prokazuje lásku a pozornost jen a jen sobě.

Je to nejčastější jev, který ze strachu prožívat strach ze ztráty, z odmítnutí a strach ze samoty, nás nepustí do toho, jít si to dovolit změnit.

Jakmile tyto emoce uznáme, necháme je být naší součástí bez odsuzování…rozpouští se a MY konečně můžeme přistupovat jinak jak k druhým, tak k sobě …už nedovolíme nepřiměřené ataky vůči své osobě a klidně bez emocí toho druhého zastavíme tam, kde již překročil naší osobní zónu, než pochopí a oni časem pochopí:)

Tomu se říká sebedůvěra a respekt sama k sobě.

Nyní se trápení z komunikace ve vztazích vůbec neřeší a klientka se při dalších sezení, zabývá svými vnitřními stavy, pocity a uvědomováním si, že vše co nově probíhá, je přesně tak jak má…

Nemoci a jejich příznaky slábnou a pozornost na ně postupně mizí…