Terapeutka Lucie

Poprvé jsem se dostala k rehabilitaci jako dítě, když jsem v 15 letech odjela do lázní na opačný konec republiky sama jako pacient. Pro mne to tam byl krásný čas, zapůsobila na mě atmosféra lázní tak moc, že jsem si tam poprvé řekla, že jednou budu chtít být fyzioterapeutkou v lázních.

Po studiu na gymnáziu jsem se opravdu dostala na studium fyzioterapie. Nutno říci, že fyzioterapie mi otevřela oči k chování k sobě samé od duševní hygieny až po jiný náhled na zdraví a život, naučila jsem se, jak si sama sobě a také i svým blízkým pomoci. Během studia se mi ale více zalíbila nemocniční péče a tak jsem po škole zamířila do nemocnic.

Naplňovalo mě, když jsem mohla nemohoucí a ležící pacienty dostat zpět na nohy a pomoct jim vrátit se domů. I ten rozptyl, kde všude mohu pomoci byl velmi široký. 

Po několika letech v nemocnici jsem se rozhodla pro změnu a mé kroky vedly do lázní v Klimkovicích. Tady se mi otevřela cestu k jiným technikám, s kterými jsem doposud nepracovala (SRT, CSO atd.).

Jsem člověk, který má rád nové výzvy, proto nyní pracuji v oboru, který se s fyzioterapií prolíná, a to v protetice. Pracuji s dětmi od narození do 18 měsíců a řeším s rodiči deformity hlaviček jejich miminek.